Záhada koňského řehtání vyřešena: kůň zpívá i píská současně

Řehtání koně zní jako jeden souvislý zvuk, ve skutečnosti je to ale dvojhlas. Tým vědců z Univerzity v Kodani, ve Vídni a v Lyonu totiž zjistil, že kůň při řehtání současně "zpívá" hlubokým tónem z hlasivek a "píská" vysokým tónem přímo v hrtanu. Jde o jev nazývaný bifonace a u tak velkého savce byl v této podobě popsán poprvé. Studie vyšla 23. února 2026 v odborném časopise Current Biology a přináší i praktické poznatky pro veterinární diagnostiku hrtanu koní.

Co je bifonace a proč je řehtání koně tak výjimečné

U většiny velkých savců platí jednoduché pravidlo: čím větší tělo, čím větší hrtan, tím hlubší hlas. Velcí savci by proto podle logiky měli vydávat spíše hluboké zvuky. Pochopení toho, proč jsou frekvence hlasových projevů některých druhů mnohem vyšší nebo nižší, než by odpovídalo velikosti těla, je klíčem k vysvětlení pozoruhodné rozmanitosti hlasového chování savců. Vědci si přitom všimli výjimek z tohoto pravidla a řehtání koní je jejich výrazným příkladem.

Řehtání koně totiž obsahuje kromě očekávaného hlubokého tónu i nečekaně vysokou frekvenci. Přesná fyzikální podstata tohoto jevu, který se odborně nazývá bifonace, byla donedávna neznámá. Podle studie v Current Biology řehtání koní, kteří patří mezi největší suchozemské savce, obsahuje velmi vysokou základní frekvenci (přes 1 000 Hz) vedle druhé, nižší frekvence (kolem 200 Hz). Zatímco nižší základní frekvence řehtání se snadno připisuje vibraci hlasivek, biomechanické procesy vzniku té vyšší zůstávaly neznámé. Jinými slovy: koně dokážou v jednom zvuku zkombinovat dvě zcela oddělené akustické stopy.

Jak vzniká hluboký tón a jak vysoký hvizd

Nižší tón nikoho příliš nepřekvapil. Hlubší tón koně vytvářejí vibrací hlasivek, podobně jako když člověk vydává zvuk při zpěvu. Skutečnou hádankou byl ten druhý, vysoký tón.

Autoři studie proto spojili poznatky z několika oborů najednou. K vyřešení problému využili kombinaci dat in vivo a ex vivo, včetně pokusů s vyjmutými hrtany a heliem, CT snímků, endoskopických vyšetření a akustické analýzy koní s recidivující laryngeální neuropatií. Výsledek byl jasný: koně zároveň vytvářejí vysoký tón tím, že pískají uvnitř hrtanu. Jde tedy o mechanismus podobný lidskému pískání, jen s tím rozdílem, že turbulentní proudění vzduchu vzniká uvnitř hrtanu koně, nikoli mezi rty.

Podobný trik znají i drobní hlodavci. Laryngeální hvizd dokážou vytvořit i někteří malí savci, koně jsou ale prvním velkým savcem, u kterého byl tento způsob pískání popsán, a zároveň jej dělají současně s vibrací hlasivek.

Heliový experiment, který rozhodl

Aby vědci definitivně potvrdili, že vysoký tón je skutečně hvizd a ne vibrace tkáně, sáhli po elegantním fyzikálním triku: heliu. Zvuky vznikající pískáním, kdy plyn proudí přes malý otvor a vytváří drobné vysokorychlostní víry, se v heliu chovají jinak než ve vzduchu, protože zvuk se v obou plynech šíří jinou rychlostí, zatímco zvuky vznikající fyzickými vibracemi tkáně se v obou plynech šíří stejnou rychlostí.

Tým proto provedl pokusy na hrtanech odebraných uhynulým koním a foukal jimi jednou obyčejný vzduch, jednou helium. Nízkofrekvenční část řehtání zůstala stejná bez ohledu na to, jaký plyn vědci použili, ale vysokofrekvenční složka se s heliem výrazně zvýšila, čímž se potvrdilo, že jde skutečně o hvizd. Spoluautor William Tecumseh Fitch z Vídeňské univerzity popsal tento moment slovy, že jakmile poprvé profoukli hrtany heliem, posun frekvence byl okamžitě zřejmý a věděli, že záhadu vyřešili, a dodal, že z toho byli nadšeni.

Proč tuto schopnost mají koně, ale ne osli nebo zebry

Zajímavé je i srovnání s příbuznými druhy. Kůň Převalského, tedy blízký příbuzný domestikovaného koně, produkuje řehtání s bifonací také, zatímco vzdálenější příbuzní jako osli a zebry vysokou složku řehtání postrádají. U těchto ostatních druhů koňovitých se bifonace může objevit sporadicky spolu s dalšími nelineárními jevy, ale nebyla identifikována jako systematická součást žádného typu volání v jejich repertoáru. To naznačuje, že si koně vyvinuli jedinečné hlasové adaptace umožňující bohatší spektrum zvuků.

Proč se taková schopnost vůbec vyvinula? Vědci se shodují, že šlo o výhodu v komunikaci. Podle výzkumného týmu se tato schopnost pravděpodobně vyvinula proto, aby koně mohli vyslat více než jednu zprávu v rámci jednoho hlasového projevu. Dřívější výzkum téže autorky ostatně ukázal, že vysokofrekvenční složka řehtání signalizuje, zda je emoce koně příjemná nebo nepříjemná, zatímco nízkofrekvenční složka vypovídá o intenzitě pocitu. Jedna z autorek, Elodie Briefer z Univerzity v Kodani, to shrnula tak, že nyní konečně vědí, jak koně produkují dvě základní frekvence, které tvoří řehtání, přičemž již dříve zjistili, že tyto dvě frekvence jsou pro koně důležité, protože sdělují odlišné zprávy o vlastních emocích, a nyní mají přesvědčivý důkaz, že vznikají i odlišnými mechanismy.

Spoluautor David Reby z Univerzity v Lyonu doplnil, že pochopení toho, jak a proč se bifonace vyvinula, je důležitým krokem k odhalení původu ohromné rozmanitosti hlasového chování savců.

Co to znamená pro chovatele a veterináře

Studie nemá jen akademický přesah. Tým při výzkumu využil i klinická data. Vědci mimo jiné analyzovali akustické záznamy koní s recidivující laryngeální neuropatií, aby doložili, že vysoká frekvence vzniká aerodynamickým hvizdem v hrtanu, a ne vibrací tkáně. Pro chovatele je to důležitá připomínka: změny v hlasovém projevu koně (chrapot, sípání, neobvykle "drsné" řehtání) mohou souviset právě s problémy v oblasti hrtanu, které stojí za to nechat vyšetřit veterinářem.

Objev navíc otevírá další otázky. Je možné, že vysoký tón slouží ke komunikaci na dálku a nízký tón na krátkou vzdálenost, což by mohlo pomoci vysvětlit, proč se koně dorozumívají tak spolehlivě i na velkých pastvinách. Pokud tedy váš kůň řehtá jinak než obvykle, nejde jen o kuriozitu, ale o signál, kterému stojí za to věnovat pozornost, podobně jako u jiných zvířat mají i nezvyklé zvukové projevy koček svůj komunikační význam.

Podobně jako u psů, jejichž genetická rozmanitost sahá tisíce let do minulosti, i u koní výzkum ukazuje, že evoluce zvířecí komunikace je mnohem složitější, než jsme si dosud mysleli. A stejně jako u psů a koček platí, že jakmile si u zvířete všimnete něčeho neobvyklého, ať jde o zvuk, chování nebo kulhání, je lepší vědět, kdy vyrazit k veterináři, než čekat.

Závěr

Řehtání koně je mnohem sofistikovanější akustický výkon, než se dosud zdálo: kombinuje zpěv i pískání v jednom výdechu, a to způsobem, který byl u velkého savce doložen poprvé. Pro majitele koní i dalších zvířat platí totéž, co radí veterinární lékaři obecně: nezvyklé zvukové, dechové nebo hlasové projevy se nevyplácí ignorovat. Pokud váš mazlíček náhle změní chování nebo se necítí dobře, najděte nejbližší veterinární pohotovost a poraďte se s odborníkem včas.