Psincový kašel u psů: příznaky, léčba a prevence

Psincový kašel je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest, které se pozná podle typického suchého, drsného a štěkavého kašle, jenž zní jako "houkání husy". Odborně se mu říká infekční tracheobronchitida (nebo komplex infekčních respiračních onemocnění psů, CIRDC). Většina případů je mírná a zdravý dospělý pes se plně zotaví během 7 až 10 dní i bez zvláštní léčby. U štěňat, seniorů a oslabených psů ale může nemoc přejít v zápal plic nebo chronickou bronchitidu, a proto se vyplatí vědět, jak ji poznat a kdy vyhledat veterináře.

Co psincový kašel způsobuje

Navzdory názvu nejde o jednu konkrétní infekci, ale o kombinaci několika původců, kteří na dýchací cesty útočí často současně. Podílí se na něm bakterie Bordetella bronchiseptica a viry: virus parainfluenzy psů (CPIV) a psí adenovirus typu 2 (CAV-2). Méně často se přidává psí chřipka nebo virus psinky.

Bakterie Bordetella bronchiseptica může působit jako primární patogen, tedy vyvolat nemoc sama o sobě, zejména u psů mladších šesti měsíců. Jiné bakterie se často přidávají až druhotně, poté co viry poškodí sliznici dýchacích cest a otevřou jim cestu. Právě proto se u psincového kašle mluví o "komplexu" onemocnění: nezřídka jde o souhru více mikrobů najednou.

Riziko a závažnost zvyšují také vnější faktory. Stres a extrémy ve větrání, teplotě a vlhkosti činí psa k nákaze vnímavějším a mohou zhoršit její průběh. To vysvětluje, proč se nemoc tak často objeví krátce po pobytu v útulku, na výstavě nebo v hotelu pro psy.

Jak se psincový kašel přenáší

Nemoc se šíří velmi snadno, a to hned několika cestami:

Přímým kontaktem mezi psy, například olizováním nebo vzájemným očicháváním.
Vzduchem, tedy vdechnutím kapének, které nemocný pes rozptýlí při kašli nebo kýchání.
Přes kontaminované předměty, jako jsou hračky, pelíšky, společné misky na vodu nebo dokonce ruce lidí, kteří psa hladí.

Nebezpečné je zejména to, že pes je nakažlivý ještě dříve, než se u něj vůbec projeví první příznaky. Pes s bordetelou navíc může zůstat nakažlivý až osm týdnů poté, co u něj příznaky odezněly. Zdánlivě zdravý pes tak může nakazit své okolí.

Nemoc se logicky nejrychleji šíří všude tam, kde je pohromadě mnoho psů v těsném kontaktu: ve veterinárních nemocnicích, útulcích, psích školkách, na hotelu pro psy a v chovatelských stanicích. Odtud pochází i lidový název "psincový" (kennel cough).

Příznaky: podle čeho nemoc poznáte

Od kontaktu s nakaženým psem po první příznaky obvykle uplyne 5 až 10 dní (uváděná inkubační doba je zhruba 2 až 10 dní). Poté se objeví nejtypičtější projev:

Záchvatovitý suchý, drsný a štěkavý kašel, který mnoho majitelů popisuje jako "houkání husy".
Kašel může vyústit v dávení a zvracivé pohyby, takže to někdy vypadá, jako by měl pes něco v krku.
Kašel se typicky zhoršuje při aktivitě, pohybu nebo vzrušení, například když pes zatáhne za vodítko nebo se rozběhne.

U nekomplikovaných případů zůstává pes jinak v pořádku: tělesná teplota i počet bílých krvinek jsou normální, pes se chová čile, žere a pije. Nejhorší bývají první dny, závažnost obvykle klesá během prvních pěti dní, ale samotný kašel může přetrvávat 10 až 20 dní, než úplně odezní.

Pokud chcete lépe rozlišit, kdy je kašel a zvracení jen nepříjemnost a kdy varovný signál, může se hodit i náš článek Pes zvrací: příčiny a první pomoc.

Kdy jít k veterináři

Většina zdravých dospělých psů zvládne psincový kašel doma s klidovým režimem. Existují ale situace, kdy je vyšetření veterinářem nutné, protože hrozí komplikace. U štěňat může nemoc přejít až ve smrtelnou bronchopneumonii (zápal plic) a u oslabených, nemocných nebo starých psů v chronickou bronchitidu.

Vyhledejte veterináře co nejdříve, pokud:

jde o štěně, seniora nebo oslabeného či nemocného psa,
se objeví horečka,
pes má hnisavý (zabarvený) výtok z nosu,
je apatický nebo nechce žrát,
kašel je vlhký (chrčivý), nikoli suchý.

Tyto příznaky mohou znamenat, že se přidala bakteriální komplikace nebo zápal plic, a situace už není banální. Pokud si nejste jistí, zda příznaky vašeho psa spadají do rizikové kategorie, přečtěte si i Kdy jít k veterináři, nebo rovnou najděte nejbližší veterinární pohotovost.

Léčba psincového kašle

U nekomplikovaných případů je léčba převážně podpůrná. Znamená to hlavně:

Klid a omezení zátěže. Dopřejte psovi odpočinek a vyhněte se namáhavým procházkám i divokému hraní, které kašel vyprovokují. Na procházku volte spíše postroj než obojek, aby netlačil na podrážděnou průdušnici.
Dobrou hygienu a výživu. Kvalitní strava a čisté, klidné prostředí pomáhají organismu se s infekcí vypořádat.

Antibiotika nejsou paušální řešení. Nasazují se pouze při podezření na bakteriální komplikaci nebo pokud nemoc trvá déle než deset dní. Volí se například doxycyklin nebo amoxicilin s klavulanátem, vždy ale na základě rozhodnutí veterináře. Nejde o léky, které byste měli psovi podávat "pro jistotu" z domácí lékárny.

Těžké případy, typicky s rozvinutým zápalem plic, mohou vyžadovat hospitalizaci, nitrožilní tekutiny a kyslíkovou terapii. To je další důvod, proč u rizikových psů nebo při zhoršujících se příznacích neváhat a stav nechat posoudit odborníkem.

Pozor, po celou dobu nemoci je pes nakažlivý. Držte ho stranou od ostatních psů, nechoďte s ním do psího parku ani na výstavy a informujte veterináře předem, ať může ordinaci připravit tak, aby nenakazil další pacienty v čekárně.

Prevence: očkování je nejúčinnější obrana

Nejúčinnější prevencí psincového kašle je očkování. Nejde o jednu z povinných vakcín ze zákona, ale o velmi rozumné doporučení zejména pro psy, kteří přicházejí do kontaktu s dalšími psy.

Vakcíny proti Bordetelle existují ve třech formách podání: intranazální (kapky do nosu), perorální (do tlamy) a injekční. Intranazální a perorální forma navozují rychlou místní slizniční imunitu přímo tam, kde infekce vstupuje do těla. Intranazální vakcína má navíc tu výhodu, že chrání proti třem původcům najednou: Bordetelle, parainfluenze i adenoviru, a ve srovnání s injekční formou lépe snižuje klinické příznaky. Pro rizikové psy, kteří se pohybují v kolektivu, se doporučuje každoroční přeočkování.

O vakcinaci se poraďte s veterinářem, ideálně s předstihem před plánovaným pobytem v hotelu pro psy, výstavou nebo psí školkou. Mnoho těchto zařízení očkování proti psincovému kašli přímo vyžaduje. Kompletní přehled najdete v našem průvodci očkováním psa.

Nezapomínejte na povinné očkování a čipování

Psincový kašel sice povinný ze zákona není, jiné povinnosti ohledně psů ale v České republice platí a stojí za připomenutí. Od 1. ledna 2020 je povinné označení psů mikročipem (novela veterinárního zákona č. 166/1999 Sb.). Očkování proti vzteklině je přitom platné pouze u psa označeného mikročipem. Za psa bez označení hrozí pokuta až 50 000 Kč.

Proti vzteklině musí být pes v ČR poprvé očkován ve věku 3 až 6 měsíců a dále přeočkováván v době platnosti použité vakcíny. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa. Pravidelné veterinární prohlídky, při kterých se řeší i tato očkování, jsou zároveň dobrou příležitostí probrat vakcinaci proti psincovému kašli.

Závěr

Psincový kašel je nepříjemný, ale u zdravého dospělého psa většinou nezávažný a odezní během 7 až 10 dní. Klíčem je poznat rizikové skupiny a varovné příznaky, jako je horečka, apatie, nechutenství, hnisavý výtok z nosu nebo vlhký kašel, a v takovém případě nečekat. Nejlepší obranou zůstává očkování a rozumná opatrnost v místech, kde se schází více psů. Máte-li pochybnosti o stavu svého psa, neváhejte a najděte nejbližší veterinární pohotovost. Vyplatí se také vědět, co čekat na veterinární pohotovosti.

Informace v tomto článku jsou orientační a nenahrazují vyšetření veterinářem.