Psinka u psů: příznaky, průběh a ochrana očkováním

Psinka (odborně canine distemper) je vysoce nakažlivé, multisystémové virové onemocnění, které postihuje současně dýchací, trávicí a centrální nervový systém. Je často smrtelné a nevyléčitelné. Vyvolává ji psinkový virus z rodiny Paramyxoviridae. Pokud má váš neočkovaný pes, a zvláště štěně, horečku, výtok z očí a nosu, zvrací, má průjem, nebo dokonce svalové záškuby či záchvaty, jde o život ohrožující stav. Nečekejte a ihned najděte nejbližší veterinární pohotovost. Čas zde hraje zásadní roli.

Specifický lék proti psince neexistuje. O to důležitější je nemoc včas rozpoznat, zajistit podpůrnou péči a hlavně jí předcházet očkováním. V tomto článku najdete přehled příznaků podle jednotlivých fází, informace o prognóze a trvalých následcích i praktické rady k prevenci.

Co je psinka a jak se přenáší

Psinka je jednou z nejzávažnějších virových nákaz psů. Virus napadá naráz několik orgánových systémů, takže se příznaky mohou objevit v mnoha různých kombinacích. Právě tato pestrost dělá z psinky nemoc, kterou lze snadno zaměnit za jiné potíže.

Virus se přenáší především vzdušnou cestou, tedy kapénkami při kašli a kýchání, a přímým kontaktem s nakaženým psem. Nakazit se ale pes může i kontaktem s infikovanými tělesnými sekrety, jako jsou sliny, moč nebo výkaly. Přenos přitom nevyžaduje přímý kontakt se psem. Virus se může do domácnosti dostat i na oblečení nebo obuvi, takže ohroženi jsou i psi chovaní pouze doma.

Zvlášť zákeřné je, že někteří nakažení psi mohou virus vylučovat slinami a výkaly ještě po mnoho měsíců i poté, co se zdánlivě uzdravili. Zdánlivě zdravý pes tak může být zdrojem nákazy pro ostatní.

Kdo je nejvíce ohrožen

Nejohroženější skupinou jsou štěňata a mladí neočkovaní psi. V jedné klinické studii bylo 70 % pozitivních případů mladších dvanácti měsíců a 52 % mladších šesti měsíců. Naprostá většina nemocných zvířat, konkrétně 91,84 % pozitivních psů, přitom nebyla očkována nebo měla očkování neúplné či nejasné. To jasně ukazuje, kde leží skutečná ochrana.

Příznaky psinky podle fází

Průběh psinky bývá dvoufázový a příznaky se rozvíjejí postupně. Právě proto se vyplatí věnovat pozornost i zdánlivě mírným počátečním projevům.

První fáze: horečka a útlum

Přechodná horečka se u nakaženého psa objevuje typicky tři až šest dní po infekci. Často ji provází pokles bílých krvinek (lymfopenie). Tato první horečka může proběhnout téměř nepozorovaně. Po jejím ústupu následuje druhá fáze horečky, kdy se přidávají systémové příznaky postihující více orgánů najednou.

Respirační a oční příznaky

K typickým projevům patří serózní, tedy vodnatý výtok z nosu, hnisavý (mukopurulentní) výtok z očí, kašel a v těžších případech zápal plic. Sekundární bakteriální infekce, které se na oslabený organismus nabalují, příznaky obvykle výrazně zhoršují.

Trávicí příznaky

Psinka postihuje i trávicí systém. Pes může zvracet a mít průjem. Pokud váš pes zvrací nebo trpí průjmem, přečtěte si i naše články Pes zvrací: příčiny a pomoc a Pes má průjem: co dělat. Nezapomeňte ale, že u neočkovaného štěněte s horečkou a výtokem z očí může jít právě o psinku, a to je vždy důvod k neodkladné návštěvě veterináře.

Neurologické příznaky

Nejzávažnější jsou projevy nervové soustavy. Mohou zahrnovat mimovolní záškuby svalů (myoklonie), ataxii neboli vrávorání, náklon hlavy, obrny a záchvaty. Klasickým příznakem psinky jsou takzvané žvýkací záchvaty (anglicky "chewing-gum fits"), při nichž pes provádí žvýkavé pohyby čelistmi, přestože nemá v tlamě žádnou potravu.

Zákeřné je, že se nervové příznaky mohou objevit až se zpožděním několika týdnů nebo měsíců po odeznění systémové nemoci. V některých případech se dokonce dostaví bez jakýchkoli předchozích celkových příznaků. Pes, který se zdánlivě uzdravil, tak může po čase začít mít záchvaty.

Prognóza a trvalé následky

Zotavení z respiračních a trávicích příznaků je poměrně časté. Neurologická prognóza je však nepředvídatelná. Poškození nervového systému se obtížně léčí a může být trvalé. Psi, kteří nemoc přežijí, si často nesou trvalé nervové svalové záškuby a opakované záchvaty po celý zbytek života.

Jakmile se u zvířete rozvinou neurologické příznaky jako záchvaty nebo obrny, šance na přežití jsou malé a kvalita života se progresivně zhoršuje. Taková zvířata bývají často z důvodu utrpení utracena. Jde o rozhodnutí, které nikdo nechce dělat, a právě proto má prevence takovou váhu.

U přeživších psů se navíc mohou objevit dlouhodobé následky na kůži a zubech. Patří sem ztluštění kůže na tlapkách a čenichu (hyperkeratóza), pro kterou se vžil název nemoc tvrdých polštářků (anglicky "hard pad"). U štěňat, která ještě neměla dokončené prořezávání zubů, může nemoc vést k hypoplazii zubní skloviny, tedy k jejímu nedokonalému vývoji.

Jak vysoká je smrtnost

Smrtnost psinky je vysoká. Ve zmíněné studii dosahovala letalita přibližně 47 až 70 % v závislosti na imunitním stavu psa, kmeni viru a dostupnosti léčby. Jde tedy o nemoc, kterou nelze v žádném případě podceňovat.

Léčba: proč je čas rozhodující

Specifická antivirová léčba psinky bohužel neexistuje. Terapie je pouze podpůrná a jejím cílem je udržet psa při životě, dokud jeho imunitní systém sám nemoc nezvládne. Zahrnuje hospitalizaci, podávání nitrožilních tekutin, antibiotika proti sekundárním bakteriálním infekcím a léky proti horečce, bolesti a záchvatům.

Protože neexistuje kauzální lék, je klíčové zahájit podpůrnou péči co nejdříve. Pokud u svého psa pozorujete kombinaci příznaků popsaných výše, neváhejte a vyhledejte veterináře okamžitě. Nejste si jistí, kdy je návštěva nutná? Pomůže vám článek Kdy jít k veterináři. V akutní situaci ale platí jednoduché pravidlo: raději jet hned a najít nejbližší veterinární pohotovost.

Prevence: očkování je nejlepší ochrana

Nejlepší a v podstatě jedinou spolehlivou ochranou proti psince je očkování. Vakcína proti psince patří mezi takzvané základní (core) vakcíny, které jsou doporučené všem psům bez ohledu na jejich životní styl.

Štěňata se očkují sérií vakcín. Ta začíná ve věku šesti až osmi týdnů a pokračuje v intervalech tří až čtyř týdnů až do šestnácti týdnů věku štěněte. Imunita navozená modifikovanou živou (MLV) vakcínou proti psince trvá nejméně tři roky. Přesný plán přeočkování vždy stanoví váš veterinář.

Díky plošnému očkování je dnes psinka výrazně méně častá než v sedmdesátých letech. Nemoc však stále přetrvává v populacích s nízkou proočkovaností a mezi toulavými psy, kteří mohou být zdrojem nákazy. Kompletní přehled očkovacího schématu najdete v článku Očkování psa: kompletní průvodce.

Co platí v České republice

V České republice není očkování proti psince ze zákona povinné, na rozdíl od očkování proti vzteklině. Přesto ho odborníci důrazně doporučují všem psům. Proti vzteklině musí být psi ze zákona očkováni ve věku od tří do šesti měsíců a poté přeočkováváni podle doby účinnosti použité vakcíny.

Od 1. ledna 2020 navíc v ČR platí povinné označení psa mikročipem. Štěně musí být čipováno nejpozději do tří měsíců věku a bez čipu je očkování proti vzteklině neplatné. Za nesplnění hrozí pokuta až 50 000 Kč. Dozorovým orgánem je Státní veterinární správa. Při návštěvě veterináře kvůli štěněti se proto vyplatí vyřešit čipování i očkování společně.

Závěr

Psinka je nebezpečná, často smrtelná nemoc, proti které dnes máme účinnou obranu v podobě očkování. Neočkovaná štěňata a mladí psi jsou nejzranitelnější, a jakmile nemoc zasáhne nervový systém, prognóza se výrazně zhoršuje. Pokud u svého psa pozorujete horečku, výtok z očí a nosu, zvracení, průjem nebo jakékoli nervové příznaky, jednejte okamžitě a najděte nejbližší veterinární pohotovost. Nejlepší, co ale pro svého psa můžete udělat, je nechat ho očkovat a nákaze tak předejít.

Tyto informace jsou pouze orientační a nenahrazují vyšetření veterinářem. O očkovacím plánu i o léčbě vždy rozhoduje váš veterinární lékař podle konkrétního stavu zvířete.