Parvoviróza u psů: příznaky, léčba a prevence

Parvoviróza je akutní, vysoce nakažlivá virová nemoc, která postihuje především štěňata a bez léčby končí ve většině případů smrtí. Projevuje se prudkým zvracením, krvavým průjmem, apatií a rychlou dehydratací. Pokud vaše štěně nebo neočkovaný pes náhle přestane žrát, začne zvracet a má průjem (zvláště s příměsí krve), jde o život ohrožující stav. Neváhejte a okamžitě vyhledejte veterinární péči. Najděte nejbližší veterinární pohotovost a vyrazte tam ihned, hodiny zde rozhodují o přežití.

Dobrá zpráva je, že při včasné a intenzivní léčbě velká část psů parvovirózu přežije. A ještě lepší zpráva: nemoci lze spolehlivě předejít očkováním.

Co je parvoviróza a jak se přenáší

Parvoviróza je způsobena psím parvovirem, který napadá zejména rychle se dělící buňky střevní sliznice. Tím střevo doslova rozvrátí, což vede ke krvavému průjmu, ztrátě tekutin a proniknutí bakterií do krevního oběhu.

Virus se přenáší přímým kontaktem přes tlamu nebo nos s výkaly obsahujícími virus, nebo nepřímo přes kontaminované předměty (takzvané fomity) - misky, boty, oblečení, pelíšky nebo ruce. Nakažený pes začíná virus vylučovat už 4 až 5 dní po nákaze a pokračuje v tom přibližně 10 dní po uzdravení. Znamená to, že pes může být nakažlivý dřív, než na něm poznáte první příznaky.

Inkubační doba, tedy čas od nákazy do prvních příznaků, bývá obvykle 5 až 7 dní, s možným rozpětím 2 až 14 dní.

Proč je virus v prostředí tak nebezpečný

Parvovirus je mimořádně odolný. V interiéru při pokojové teplotě přežívá nejméně 2 měsíce a venku, chráněný před slunečním zářením, dokonce mnoho měsíců až roky. Je odolný vůči teplu, chladu, vlhkosti i vyschnutí a v příznivých podmínkách vydrží infekční až rok. Infekční virus byl získán z povrchů kontaminovaných výkaly i po třech měsících při pokojové teplotě.

To je důvod, proč se štěně může nakazit i na místě, kde žádného nemocného psa nikdy nevidělo. Stačí, že tam v minulosti nemocný pes zanechal výkaly.

Kdo je nejvíce ohrožen

Nejohroženější jsou štěňata ve věku 6 týdnů až 6 měsíců, zejména neočkovaná nebo neúplně očkovaná. Právě v tomto období klesá ochrana z mateřských protilátek, zatímco vlastní imunita ještě není plně vybudovaná.

Mezi predisponovaná plemena, u nichž se popisuje vyšší náchylnost, patří rotvajler, dobrman, německý ovčák, anglický špringršpaněl a psi podobní pitbulímu typu. To ale neznamená, že ostatní psi jsou v bezpečí, ohroženo je každé neočkované štěně bez ohledu na plemeno.

U velmi malých štěňat mladších 8 týdnů nebo narozených neočkovaným fenám může virus napadnout i srdeční sval (myokarditida) a způsobit akutní nebo opožděné srdeční selhání.

Příznaky parvovirózy: na co si dát pozor

Nemoc obvykle začíná nenápadně: letargií (apatií), nechutenstvím a horečkou. Během 24 až 48 hodin se ale stav rychle zhoršuje a nastupuje zvracení a krvavý (hemoragický) průjem z tenkého střeva. Přibližně 25 % psů má průjem bez viditelné příměsi krve, takže absence krve parvovirózu rozhodně nevylučuje.

Nejčastější příznaky tedy jsou:

výrazná apatie a slabost, štěně jen leží
úplná ztráta chuti k jídlu
opakované, urputné zvracení
průjem, často krvavý, s velmi nepříjemným zápachem
horečka nebo naopak podchlazení
rychle nastupující dehydratace

Trvalé zvracení a průjem mohou velmi rychle způsobit těžkou dehydrataci a poškození střeva, které vede k život ohrožujícím komplikacím. Proto je nutná okamžitá veterinární péče s intenzivním monitorováním 24 hodin denně.

Kdy okamžitě na pohotovost

Nečekejte a jeďte na pohotovost ihned, jakmile u štěněte nebo neočkovaného psa zaznamenáte krvavý průjem, opakované zvracení, výraznou apatii nebo odmítání vody. U malých štěňat se stav může zvrtnout během několika hodin. Zde platí, že raději jednou zbytečně než jednou pozdě. Pokud si nejste jistí, zda je situace akutní, může pomoci i náš přehled kdy jít k veterináři, ale při podezření na parvovirózu se vždy přikloňte k okamžité návštěvě.

Zvracení a průjem mají u psů samozřejmě i mnoho jiných, méně dramatických příčin. Více se dočtete v článcích pes zvrací: příčiny a pomoc a pes má průjem: co dělat. U neočkovaného štěněte s krvavým průjmem ale vždy myslete v první řadě na parvovirózu.

Léčba parvovirózy

Specifický lék, který by parvovirus přímo zničil, neexistuje. Léčba je proto podpůrná a jejím cílem je udržet psa naživu, dokud si jeho imunitní systém s virem sám neporadí. Zahrnuje zejména:

nitrožilní infuze k úpravě dehydratace a ztracených minerálů
léky proti zvracení (například maropitant nebo ondansetron)
antibiotika proti sekundárním bakteriálním infekcím
výživovou podporu

Léčba obvykle probíhá za hospitalizace na izolaci, aby se zabránilo šíření viru na další pacienty.

Zásadní je, že bez léčby většina psů parvovirózu nepřežije. S odpovídající podpůrnou péčí ale přežívá 70 až 90 % psů a u hospitalizovaných pacientů s intenzivní péčí přesahuje přežití 90 %. To je obrovský rozdíl a hlavní důvod, proč se s návštěvou veterináře nesmí otálet. Co vás čeká na příjmu, přibližuje článek co čekat na veterinární pohotovosti.

Prevence: očkování a dezinfekce

Nejúčinnější prevencí parvovirózy je očkování. Očkování proti parvoviróze patří mezi takzvané základní (core) vakcíny doporučené pro všechny psy. V České republice je ze zákona povinné pouze očkování proti vzteklině, parvoviróza mezi zákonem vyžadovaná očkování nepatří, ale odborně se doporučuje bez výjimky pro každého psa.

Očkovací schéma štěněte

Štěňata se očkují od 6 až 8 týdnů věku, s přeočkováním každé 2 až 4 týdny až do 16 týdnů věku. Poté následuje přeočkování za rok a dále zpravidla každé 3 roky.

Podle doporučení WSAVA by poslední ze dvou přeočkování v základním schématu štěněte mělo proběhnout ve 14 až 16 týdnech věku nebo později. Důvod je zásadní: mateřské protilátky mohou dřívější dávky vakcíny neutralizovat, takže příliš brzy ukončené očkování nemusí štěně dostatečně ochránit. Do doby, než je štěně plně naočkované, je rozumné vyhýbat se místům s vysokou koncentrací cizích psů.

Podrobný přehled najdete v našem průvodci očkováním psa. Pokud teprve zvažujete pořízení štěněte, hodí se i průvodce pro začínající majitele.

Mikročip a zákonné povinnosti v ČR

Od 1. 1. 2020 (novela veterinárního zákona č. 302/2017 Sb.) je v České republice povinné označení psů mikročipem. Povinné očkování proti vzteklině je přitom platné jen tehdy, je-li pes označen mikročipem. Štěně musí být čipováno nejpozději do tří měsíců věku, a pokud přechází k novému majiteli dříve, musí být označeno už při předání. Za psa bez označení hrozí pokuta až 50 000 Kč.

Jak zlikvidovat virus v prostředí

Většina běžných dezinfekčních prostředků parvovirus nezničí. Účinný je zředěný chlorový bělič v poměru 1:30 (přibližně 3/4 hrnku bělidla na 1 galon vody) s dobou působení nejméně 10 minut, a to až po odstranění organického materiálu (výkalů a nečistot). Povrchy, které nelze vybělit, jako je trávník nebo hlína, představují dlouhodobé riziko, proto se na taková místa neočkovaná štěňata nepouštějí.

Závěr

Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších nemocí štěňat, ale je zároveň dobře předvídatelná a předcházet jí lze spolehlivě očkováním. Klíčem k přežití je čas: při krvavém průjmu, zvracení a apatii u štěněte nebo neočkovaného psa nečekejte ani hodinu. Najděte nejbližší veterinární pohotovost a vyrazte okamžitě. Včasná intenzivní péče zvyšuje šanci na uzdravení na více než 90 %.

Tyto informace jsou orientační a nenahrazují vyšetření veterinářem. Při jakémkoli podezření na parvovirózu vždy kontaktujte veterináře.