Netopýr, který loví jako lev: 50% úspěšnost lovu porazí i polární medvědy

Malý netopýr z panamských pralesů dokáže při lovu uspět v přibližně polovině pokusů, tedy výrazně lépe než lvi (14 %) nebo polární medvědi (jen 2 %). Vědci z Aarhuské univerzity a Smithsonova tropického výzkumného institutu to prokázali díky miniaturním "batůžkům" na zádech dvaceti netopýrů. Výsledek zpochybňuje dosavadní představu o tom, jak by měl lovit malý predátor s rychlým metabolismem.

Netopýr, který se chová jako lev v pralese

Listonos žábožravý (Trachops cirrhosus) je jedním z devíti známých druhů skutečně masožravých netopýrů. Těchto devět druhů získává více než polovinu své energetické potřeby lovem obratlovců, jako jsou žáby, ptáci a dokonce i malí savci.

Vědci čekali, že tento netopýr, běžně spojovaný s lovem malých túngarských žab, bude v nahrávkách zachycen při rychlém a opakovaném lovu drobné kořisti. Realita byla úplně jiná. Netopýři se chovali podobně jako velké kočkovité šelmy: zůstávali dlouho bez pohybu a čekali na dokonalý okamžik k útoku. Studie v časopise Current Biology ukazuje, že tito netopýři loví spíše jako lvi než jako typický drobný hmyzožravec: používají strategii "zavěs se a čekej", zůstávají dlouho bez pohybu a poté zaútočí krátkým, rozhodným úderem na poměrně velkou kořist.

Tuto "loveckou lenost" potvrzují i čísla: netopýři strávili 89 procent svého času bez pohybu, čímž šetřili energii. Jinými slovy, téměř 90 procent noci netopýr jen visí a poslouchá.

Jak vědci netopýry sledovali

Aby výzkumníci pochopili, co se odehrává v temném pralese, vybavili zvířata speciální technologií. Tým vědců strávil několik měsíců v období sucha i dešťů v neotropickém parku v Panamě, kde sledoval 20 volně žijících listonosů žábožravých, jednoho z devíti druhů netopýrů, kteří loví velkou kořist. Vybavili je miniaturními "batůžky", tedy biologgery, které zaznamenávaly každý pohyb a zvuk, včetně zvuků z okolního prostředí.

Netopýři šetřili energii tak, že se zavěsili na hřad a odtud zaútočili, načež se okamžitě vrátili na hřad, aby kořist zkonzumovali. Tento styl lovu se nápadně podobá tomu, jak čekají na svou příležitost velké kočkovité šelmy v savaně.

Zajímavé je i to, že netopýři při čekání na hřadu spoléhali na tichý poslech. Mají nízkofrekvenční sluch a je o nich známo, že odposlouchávají tokání (namlouvací volání) žab. Díky klidu tak dokázali zachytit i slabé zvuky vydávané kořistí.

Proč je 50% úspěšnost tak výjimečná

V přírodě obvykle platí, že velikost predátora určuje jeho loveckou strategii. Velcí suchozemští predátoři jako lvi a leopardi nelétají, takže pokud kořist neuloví, mají tukové zásoby, které je přenesou přes další den lovu. Netopýři jsou ale jediní savci schopní skutečného letu, a proto s sebou nemohou nosit velkou zásobu tuku, který by je udržel do dalšího úspěšného lovu. Malý predátor s rychlým metabolismem si tedy nemůže dovolit dlouhé série neúspěchů, a přesto těmto netopýrům lovecká strategie funguje. Malá zvířata obecně nejčastěji pronásledují snadné a hojné zdroje potravy.

Přesně proto je výsledek studie tak překvapivý. Netopýři strávili letem jen malou část noci (medián 11 procent) a přitom dosahovali vysoké úspěšnosti lovu s mediánem 50 procent. To je mnohem více než u velkých savců. Leopardi uloví kořist jen ve 20 procentech případů, lvi mají úspěšný útok jen ve 14 procentech svých pronásledování a u polárních medvědů toto číslo klesá až na dvě procenta.

Kořist, kterou netopýři chytali, byla navíc mnohem větší, než se u tak malého lovce čekalo. Průměrná kořist vážila sedm procent tělesné hmotnosti netopýra, což odpovídá tomu, jako by si sedmdesátikilogramový člověk dal k jídlu pětikilové jídlo. V některých případech netopýři ulovili kořist téměř své vlastní velikosti, například velkou rosničku (žábu rosnici Rosenbergovu), která může vážit až 20 gramů.

Jak vlastně vědci velikost kořisti zjistili, když se lov odehrával v naprosté tmě? Odhadovali ji nepřímo, poslechem zvukových záznamů. Velikost kořisti bylo možné odvodit z toho, jak dlouho bylo na nahrávkách slyšet netopýra kořist žvýkat, přičemž nejdelší zaznamenané žrádlo trvalo 84 minut. A právě tady se skrývá vysvětlení dvou různých čísel, která se v souvislosti se studií objevují. Medián odhadované velikosti kořisti kolem 2 gramů odpovídá zhruba 7 procentům tělesné hmotnosti netopýra, ale dlouhé doby žvýkání až 84 minut po ulovení naznačují, že netopýři mohou lovit i kořist blížící se jejich vlastní tělesné hmotnosti kolem 30 gramů. Jinými slovy: typická kořist je menší, ale výjimečně dokáže netopýr spořádat sousto téměř tak velké jako on sám.

Zkušenost dělá mistra i u netopýrů

Studie přinesla ještě jedno zjištění, které je zajímavé i z pohledu chování zvířat obecně. Starší netopýři jsou ještě efektivnější, což ukazuje, že zkušenost zostřuje jejich loveckou přesnost. Tento typ učení potvrzují i jiné výzkumy zaměřené na tento druh. Jednotlivci mají mezi sebou jedinečné vazby, které vedou k sociálnímu učení, a nezkušení netopýři se sociálně učí tak, že pozorují zkušené netopýry rozeznávat volání jedovatých ropuch.

Tato schopnost učení se navíc kombinuje s velmi přesným smyslovým vybavením. Netopýr loví tak, že kombinuje strategii "zavěs se a čekej" se sluchem, zrakem a echolokací. Díky tomu dokáže odposlouchávat volání žab a přesně lokalizovat zdroj zvuku i ve tmě.

Co to znamená pro pochopení zvířecího chování

Zjištění týmu z Aarhusu má význam nejen pro biology, ale i pro každého, kdo se zajímá o to, jak různá zvířata řeší podobné problémy odlišnými strategiemi. Ukazuje se, že velikost těla není jediným faktorem, který určuje, jakou kořist si predátor může dovolit lovit. Klíčovou roli hraje kombinace smyslového vybavení, energetické strategie a zkušenosti.

Podobně jako u psů a koček, i u divokých zvířat platí, že chování se vyvíjí s věkem a učením. Ostatně i u našich domácích mazlíčků sledujeme, jak se s přibývajícím věkem mění jejich schopnosti a reakce, ať jde o hru, lov hmyzu na zahradě nebo orientaci v prostoru. Zajímavé srovnání nabízí i článek o tom, jak kratší kroky u starého psa mohou signalizovat časné příznaky demence, kde zkušenost a věk hrají opačnou roli než u netopýrů.

Pokud vás zajímá svět zvířecí komunikace a smyslů obecně, podobně fascinující je i výzkum o tom, jak kočky komunikují prostřednictvím mňoukání a předení, nebo jak psí čich dokáže rozpoznat i lidské nemoci, jak popisuje článek o psech, kteří rozpoznají Parkinsonovu chorobu čichem.

Závěr

Netopýr listonos žábožravý dokazuje, že v přírodě neplatí jednoduché pravidlo "větší je lepší". Díky strategii trpělivého čekání, přesnému sluchu a schopnosti učit se ze zkušenosti dosahuje tento drobný savec lovecké úspěšnosti, o které by si lvi i polární medvědi mohli nechat jen zdát. Pro majitele psů a koček je to připomínka, že chování zvířat, ať divokých nebo domácích, je vždy výsledkem složité kombinace instinktu, smyslů a učení.

Pokud váš pes nebo kočka vykazuje neobvyklé chování, nečekejte a raději vyhledejte odbornou pomoc. V naší databázi najdete nejbližší veterinární pohotovost rychle a zdarma.