Psi rozpoznají Parkinsonovu chorobu čichem s 98% přesností

Trénovaní psi dokážou pouhým čichem z kožního stěru rozpoznat, zda člověk trpí Parkinsonovou chorobou. Nová studie britské University of Bristol, University of Manchester a organizace Medical Detection Dogs ukázala, že dva vycvičení psi v zaslepeném testu odhalili nemoc se senzitivitou až 80 % a specificitou až 98 %. Je to další důkaz, že psí nos zvládne to, na co dnešní medicína zatím nemá spolehlivý test. V tomto článku vysvětlíme, jak studie probíhala, proč Parkinson vůbec „voní" a co to znamená pro majitele psů i pacienty.

Co přesně studie zjistila

Studie byla publikována v červenci 2025 v odborném časopise Journal of Parkinson's Disease. Dva psi byli vycvičeni organizací Medical Detection Dogs, aby rozlišili stěry kožního mazu od lidí s Parkinsonovou chorobou a bez ní. V zaslepeném testu prokázali senzitivitu až 80 % a specificitu až 98 %. Navíc nemoc odhalili i ve vzorcích od pacientů, kteří měli současně další zdravotní potíže.

Konkrétní čísla z testu jsou působivá. Po tréninku byli psi testováni na 60 nových kontrolních a 40 cílových kožních stěrech. Psi správně identifikovali 70 % a 80 % vzorků od pacientů s Parkinsonem a správně ignorovali 90 % a 98 % kontrolních vzorků.

Trénink nebyl krátký. Dva psi byli vycvičeni, aby rozlišili suché kožní stěry získané od lidí s Parkinsonem a od kontrolních účastníků. Po 38 až 53 týdnech tréninku na 205 vzorcích byli psi testováni v zaslepeném pokusu. Šlo o zlatého retrívra jménem Bumper a černého labradora Peanut.

Jak test probíhal

Aby výsledky nemohly být zkreslené, badatelé použili přísný zaslepený protokol. Psi byli trénováni v průběhu několika týdnů na více než 200 pachových vzorcích od jedinců s pozitivním testem na Parkinsona a na kontrolních vzorcích od lidí bez nemoci. Vzorky se psům předkládaly na stojanovém systému a psi byli odměňováni za správné označení pozitivního vzorku i za správné ignorování negativního. V zaslepeném testu znal správné umístění vzorků pouze počítač, takže trenér ho psovi nemohl nevědomky napovědět.

Proč Parkinsonova choroba „voní"

Klíčem je kožní maz, odborně sebum. U lidí s Parkinsonem se mění jeho složení a vzniká charakteristický pach, který lidský nos běžně nezachytí, ale psí ano.

Celý obor vznikl díky pozoruhodné náhodě. Skotka Joy Milne zjistila, že dokáže cítit Parkinsonovu chorobu poté, co si všimla, že její manžel Les vydává nový, pižmový pach. Když mu o mnoho let později diagnostikovali Parkinsona, spojila si tuto změnu pachu s nemocí. Vědci její schopnost prověřili - dali jí očichat 12 triček, šest od lidí s Parkinsonem a šest od zdravých. Nemoc správně poznala ve všech šesti případech a jedno tričko od zdravého člověka, které zařadila mezi nemocné, patřilo někomu, komu byl Parkinson diagnostikován necelý rok poté.

Tato zkušenost inspirovala výzkum chemického podpisu nemoci. Chemička Perdita Barran z University of Manchester a její kolegové následně použili hmotnostní spektrometrii k analýze sebumu od lidí s diagnózou Parkinsona. Studie s trénovanými psy je tak dalším potvrzením, že Parkinson zanechává v kožním mazu rozpoznatelnou pachovou stopu.

Proč je psí čich tak výjimečný

Schopnost psů rozpoznávat nemoci není magie, ale biologie. Čichový epitel psa nese 220 milionů receptorů a čichový bulbus zabírá osminu mozku - to je základ schopnosti rozlišit nemoc z pachu kůže. Pro srovnání, člověk jich má jen kolem pěti milionů.

Psi navíc dokážou zachytit extrémně slabé koncentrace pachů. Psi detekují pachy v koncentracích řádově v biliontinách (parts per trillion) - pro představu to odpovídá jedné kapce parfému ve dvaceti olympijských bazénech. Je ale dobré zůstat střízlivý: v některých úlohách dokážou cvičení psi detekovat stopové pachy na úrovních pro člověka nemyslitelných, ale výkon se liší podle látky, tréninku a protokolu.

Detekce nemocí čichem není u psů omezena jen na Parkinsona. Dosavadní výzkumy ukazují úspěšnost psího rozlišování u rakoviny plic a prsu mezi 88 a 99 procenty. Právě proto se schopnostem detekčních psů věnuje stále více vědeckých týmů po celém světě.

Proč na včasné diagnóze u Parkinsona tolik záleží

Parkinsonova choroba je časově citlivá a v Česku zdaleka není vzácná. Odhaduje se, že v České republice trpí Parkinsonovou nemocí 15 000 až 17 000 lidí. Onemocnění se většinou poprvé projeví po 50. roce věku, avšak přibližně desetina pacientů je diagnostikována již před 40. rokem života.

Problém je, že spolehlivý časný test zatím chybí. Parkinsonova choroba není zcela jasně prokazatelná žádným vyšetřením a její příznaky se vyskytují i u jiných onemocnění. Základním odlišovacím prvkem je, že reaguje na léčbu náhražkami dopaminu. Právě proto by neinvazivní metoda založená na kožním stěru mohla znamenat obrovský posun.

Včasnost je přitom klíčová. U této choroby je zcela klíčová včasná diagnostika - pokud se podaří zachytit první příznaky včas, dokážou moderní léčebné postupy a specializovaná péče průběh onemocnění zpomalit a umožnit pacientům déle si udržet aktivní způsob života. Vedoucí autorka studie věří, že psi by mohli pomoci vyvinout rychlou, neinvazivní a nákladově efektivní metodu k identifikaci pacientů s Parkinsonovou chorobou.

Co to znamená pro běžného majitele psa

Je důležité zdůraznit, že jde o vysoce specializované detekční psy po měsících tréninku, ne o domácího mazlíčka. Váš pes není diagnostický nástroj a jeho chování nelze interpretovat jako lékařskou informaci. Pokud máte podezření na jakoukoli nemoc - u sebe nebo u zvířete - vždy se obraťte na příslušného lékaře či veterináře.

Přesto tento výzkum krásně ilustruje, jak mimořádné smysly naši psi mají. Když už mluvíme o psím zdraví a čichu, mohou vás zajímat i další témata: jak poznat, kdy jít se psem k veterináři, nebo na co si dát pozor při otravě psa a jejích příznacích. Pokud teprve začínáte, přečtěte si náš kompletní průvodce pro začínající majitele psa.

A kdyby váš pes potřeboval akutní pomoc mimo běžné ordinační hodiny, najděte nejbližší veterinární pohotovost ve vašem okolí.

Závěr

Studie z Bristolu je dalším dílkem do skládačky, která ukazuje, že psí čich může jednou pomoci diagnostikovat vážné nemoci dřív, než se objeví první příznaky. Zatím jde o výzkum, ne o dostupnou diagnostickou metodu - ale směr je jasný a nadějný. Pro nás, majitele psů, je to připomínka, jak fascinujícího společníka po boku máme. A o toho společníka je potřeba dobře pečovat: pokud řešíte akutní situaci, neváhejte a vyhledejte veterinární pohotovost co nejdříve.